Spíš (Almanach 2012)

Je noc a Ty spíš.

Stojím u okna a pozoruji mlžnou tíhu.
Je tak silná, že sotva prosvítají světla na druhé straně ulice.
A přeci jsou blíž než Ty.

Je noc a Ty spíš.

Mám Tě budit? Ne.
Jen se chci potichu vkrást.
K Tobě.
Pustím myšlenky, aby se prošly po řasách,
po víčkách, po tvářích
na výlet po skráních
po krku, po dlaních.

Vraťte se, je noc!

S mlhou se ztratily,
asi tam zůstaly,
nechtějí zpátky.

Je noc a Ty spíš.

Volám je – domů!
My ale už jsme
doma.
Smět vidět Tě na chvíli…

Je noc a Ty spíš.

Hvězda z korálků (Na hraně)

Dostala jsem hvězdu z korálků
Malou fialovou jako ty květinky
Drobné, co potkávám na jaře
Co bojím se utrhnout
Aby neuvadly
A neztratily vůni
Abych je v dlani
Nezničila potem

Dostala jsem hvězdu z korálků
Od malé princezny, co cvičí step
Kované střevíce na dřevěné desce
Ten den
Předvedla mi
Dokonalý kabaret

Ta hvězda je třpytkami posetá
A vrtí dvěma ocásky
S malými hvězdičkami
Asi jde o souhvězdí Od lásky
S krycím názvem Dětství
O něžnou konstelaci
Navléknutou na vlasci

Dej si ji na klíče, teto!

POTKALI JSME SE (Na hraně)

u stromu života úpatí
slunce mám svítilo do očí a v nich odráželi jsme se
chtěl jsi náš tanec proměnit v obětí
však jsem ti utekla, tiše, jako když motýl v dlani se loučí
zanechala jsem tě
osiřelého v davu lidí
vstříc osudu

TVÉ SRDCE VŠAK

jsem zhynout nechat

NECHTĚLA

svíčka skomírá, plamínek tiší
pláču teď nazdařbůh
do toho všeho
v uších mi svítá ta ohraná písnička

Nikdy
Ničeho
NE
Nelituj
MOHU

pod stromem života jsme spolu tančili až do chladného mrazu rán
snad potisící

Kolonka dneška (Zpěvy ulice)

Záře tekoucí rudolící tváří
v černém fraku oděného pána
pokoušeje se zazpívat
však zastřený hlas jen hladově zívá
nemoci
proklovati se půlnocí
odbíjené kamennou věží v rohu náměstí

Toliko město spí
ba ne
pár posledních němých opilců
kteří se kdysi opozdili
nohama kloužou po kočičích hlavách
a do toho orchestru ticha
přerývaného vzdechy lámanými
skrze nedovřená okna
a oné zakřiknuté kavky mužského pohlaví
hvězda padá
do toho orchestru divného ticha
se z nebe snáší nabídka
splněných přání
do toho orchestru prach podivného ticha
se lejstro propadá tmou
střechami
hlavami koček,
ledovou zemí
až k vroucímu srdci všeho

Do kolonky opatřené dnešním datem
onen Nejvyšší krasopisně zapisuje:
„Zas si nikdo nic nepřál“
a s povzdechem: „P. S.
a já se přeci tolik snažil!“

Nápadně stoupá (Zpěvy ulice)

Nápadně stoupá potřeba zázraků
v dnešní době
hledíce k nebi se zapomnělo
pohlédnout na zem
a hledat
zázraky
vedle sebe
v sobě
Nápadně stoupá potřeba lásky
v dnešní době
hledíce k druhému se zapomnělo
prohlédnout lásku
v sobě

Nápadně stoupá potřeba
nebýt sám
v dnešní době
nejsi
dokonce i když
nalézt lze
prázdné místo vedle sebe
pocit samoty uvnitř

Nejsi nikdy
sám.

©Alena Nezbedová